Kdy je obraz a co je umění. Metastruktura obrazivosti
Publikace se snaží nastolit „pragmatický“ přístup k výtvarnému umění a tvorbě obrazů.
„Vidění nevzniká v oku. Vzniká v mozku.“ – V. S. Ramachandran
Publikace představuje pragmaticky orientovaný přístup k výtvarnému umění a tvorbě obrazů, který překračuje jejich tradiční chápání jako primárně estetických objektů. Obraz je zde zkoumán jako nezastupitelný sociální proces – jako nástroj vynalézání, testování a stabilizace nových vizuálních znaků, jež umožňují orientaci v proměňujících se sociálních kontextech.
Text systematicky rozvíjí pojetí výtvarného umění, jeho teorie, dějin i pedagogiky jako funkčního a vnitřně strukturovaného systému, který má své směřování a společenskou roli. Tato perspektiva je v kritickém dialogu s tradicí, jež v umění akcentuje především nezaměřenost, autonomii a maximalizaci estetického účinku, a odmítá hledání jakékoli funkčnosti či účelovosti.
Publikace ukazuje, že v současném kontextu již nestačí osvojovat si pouze kritické užívání hotových vizuálních znaků, ale je nezbytné porozumět celému procesu jejich vzniku, vývoje a socializace. V tomto rámci se autor opírá mimo jiné o rehabilitaci pojmu struktura v pojetí Jana Mukařovského – o strukturní koncepci vývoje umění a jeho pragmatického začleňování do aktivního fungování společnosti.
Obraz je zde chápán jako dynamicky se vyvíjející struktura vizuálních znaků, jejichž množství i vzájemné vztahy narůstají a které směřují – skrze individuálně podmíněné vnímání a poznávání – k sociální koordinaci a kooperaci.
Grafický návrh obálky: Jaroslav Vančát a Pavel Švejda
Grafická úprava: Pavel Švejda
